CV
- * 12. 1. 1955 v Brně
Studium a zaměstnání:
- 1970–1974 studium na gymnáziu v Brně-Králově poli
(s rozšířenou výukou klasických jazyků) - l974–1979 studium na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzity J. Ev. Purkyně v Brně)
- 1979–1983 aspirantura na Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV
- 1983–1989 vědecký pracovník Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV
- 1990–dosud vedoucí oddělení analytické filosofie Filosofického ústavu AV ČR
Vědecké hodnosti:
- 1981 PhDr. (Filosofická fakulta MU)
- 1983 CSc. (Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV)
- 1998 docent (Filosofická fakulta UK)
- 2008 profesor (Filosofická fakulta UK)
Pedagogická činnost:
- 1981–1983 výuka logiky na Filosofické fakultě MU
- 1982–1984 výuka logiky na Vysoké škole ekonomické v Praze
- 1990–1997 výuka analytické filosofie na Filosofické fakultě UK
- 1992 výuka filosofie jazyka na Université de Fribourg, Faculté des Lettres (1 semestr)
- 1996–2005 výuka filosofie jazyka na Pedagogické fakultě UK
- 1998–dosud výuka filosofie jazyka na Fakultě humanitních studií UK
- Zvané přednášky na univerzitách v Cambridgi, Londýně, Canterbury, Bristolu, Ženevě, Stockholmu, Uppsale, Helsinkách, Neuchatel aj.
Grantové projekty:
- 1991–2 Aktuální problémy filosofie jazyka a filosofie mysli(GA ČR)
- 1995–7 Význam a komunikace (GA ČR)
- 2003–5 Texty a promluvy: problémy teorie interpretace (GA ČR)
- 2009–2012 Language, Reality, Fiction: Philosophy and Literary Theory on the Sources and Determinants of Meaning;(AV ČR: program podpory projektů mezinárodní spolupráce)
Vědecko-organizační aktivity:
/a/ Koordinátor mezinárodních konferencí:
- Object, Identity, Identification (Praha 1990)
- Sense and Reference: 100 Years Later (Karlovy Vary 1992)
- Meaning (Karlovy Vary 1993)
- Reference (Karlovy Vary 1994)
- Questions for Quine (Karlovy Vary 1995)
- Interpreting Davison (Karlovy Vary 1996)
- Swimming in XYZ - Philosophy of Hilary Putnam (Karlovy Vary 1998)
- The Notion of Interpretation in Philosophy and Literary Theory (Praha 2000)
- The Externalism-Internalism Dispute and the Theory of Interpretation (Praha 2002 - s T. Marvanem)
- Sentence Meaning-Utterance Meaning / Text-Work (Praha 2003)
- The Constraints of Interpretation (Praha 2004)
- The Levels of Interpretation (Praha 2005)
- Descriptions (Praha 2005 - s J. Hvoreckým)
- Interpreting Text - Interpreting Author (Praha 2006 - s K. Císařem)
- The Grounds of Sense. Philosophy of P. F. Strawson (Praha 2009 - s J. Hvoreckým)
- Fictionality-Possibility-Reality (Praha 2010)
/b/ Organizátor pobytů a vystoupení předních analytických filosofů v ČR: W. V. O. Quine, P. F. Strawson, D. Davidson, H. Putnam, S. Schiffer, J. McDowell, S. Neale, K. Lehrer, J. Katz, J. Levinson, G. Currie a mnoho dalších; organizátor cyklů přednášek (s podporou Jan Hus Foundation) významných analytických filosofů pro studenty Filosofické fakulty UK v Praze a Filosofické fakulty MU v Brně; spolupořadatel cyklu studentských výměnných pobytů mezi Filosofickou fakultou UK a University of Kent (Canterbury) spojených s česko-britskými studentskými konferencemi aj.
/c/ V letech 1993-6 a znovu od r. 2008 člen řídícího výboru The European Society for Analytic Philosophy; v 90. letech člen ediční rady The European Review of Philosophy; v současnosti člen ediční rady časopisu Organon a časopisu Revue francophone d'esthétique, člen oborové rady Grantové agentury UK, člen vědecké rady Ústavu pro českou literaturu aj.
Vybrané publikace
- Zur Kant's Auffassung der Einheit der Natur und Notwendigkeit der Naturgesetze, Wissenschaftliche Zeitschrift der F.Schiller Universitat in Jena, 3/1985, s. 309-314;
- Over and Over Again: What Is a Speech Act?, Teorie rozvoje vědy, 4/1986, s. 15-162;
- K některým filosofickým problémům teorie predikace, Filosofický časopis, 3/1987, s. 344-362;
- Das logische Apriori bei Kant und im dialektischen Materialismus, in: G. Pasternack (ed.), Philosophie und Wissenschaften: das Problem des Apriorismus, Verlag Peter Lang, Frankfurt a.M.- Bern - New York - Paris 1987, s. 83-94;
- Problém komunikativních aktů, jeho filosofické a obecně kulturní souvislosti, in: K problematice sociologie jazyka, Ústav pro filosofii a sociologii Československé akademie věd, Praha 1987, s. 112-143;
- The Speech Act Analysis and the Investigation of Human Nature, in: For a New Image of the World, Young Philosophers International Review, Praha 1988, s. 98-111;
- Trojí pojem soudu, Filosofický časopis 5/1989, s.577-590;
- Judgement as an Elementary Formation of Cognitive Thinking, Acta Analytica, 6/1990, s. 141-162;
- De Re - De Dicto: What Is Behind?, in: Logica 90, Filosofický ústav Akademie věd České republiky, Praha 199O, s.39-54;
- Transzendentalphilosophie, IV, s. 611a-616b; Selbstbewusstsein, IV, s. 239a-248a; Antinomie, I, s. 147b-149b; Aporie, I, s. 156a-157a; Phaenomena/Noumena, III, s. 666a-667a; Prädikat/Prädikation, III, s. 836b-837b; stati pro Enzyklopädisches Wörterbuch zu Philosophie und Wissenschaften, ed. H.J.Sandkühler, F. Meiner Verlag, Frankfurt am Main 1990;
- Wittgenstein a karteziánský subjekt, Filosofický časopis 3/1992, s. 435-456;
- Intence a význam, Filosofický časopis 5/1993, s. 805-828;
- Frege, Tichý and the U.S. President, From the Logical Point of View, 2/1993, s. 28-42;
- Jazyk a teorie významu, in: Studie z filosofie vědy a jazyka, Filosofický ústav Akademie věd české republiky, Praha 1994, s.118-138;
- Frege's Sinn and Utterance Meaning, in: I.Max-W.Stelzner (eds.), Logik und Mathematik. Frege-Kolloquium Jena 1933, De Gruyter, Berlin-New York 1995, s.303-313;
- Definite Descriptions: The Nicest Vehicles of Reference I Know, in: Karlovy Vary Studies in Reference and Meaning, ed. J.Hill and P.Koťátko, Filosofia, Praha 1995, s. 184-214;
- Meaning and the Third Realm, in: Frege: Sense and Reference One Hundred Years Later, ed. J.Biro and Petr Koťátko, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht-Boston-London 1995, s. 47-58;
- Poglady Davidsona na komunikacje i konwencje, in: U.Zeglen (ed.), Dyskusje z Donaldem Davidsonem o prawdzie, jezyku i umysle, Towarzystwo naukowe Katolickiego uniwersytetu Lubelskiego, Lublin 1996, s. 203-222;
- Strawson o subjekt-predikátovom vzťahu, úvodní studie ke knize P. F. Strawsona Indivíduá, Iris, Bratislava 1997, s. 27-38;
- Deskripce a reference, Organon F, 2/1997, s. 117-136;
- Význam a konvence, Filosofický časopis 4/1997, s. 559-584;
- Two Notions of Utterance Meaning, Proceedings of the Aristotelian Society III/1998, s. 225-239;
- Normativní pojetí významu promluvy a jeho konsekvence, in: K filozofii jazyka, vedy a iným problémom, zvláštní číslo časopisu Organon F, Bratislava 1998, s. 20-29;
- Moorův paradox a teorie mluvních aktů, in: J. Nosek (ed.), Myšlení v paradoxu, paradox v myšlení, Filosofia, Praha 1998, s. 57-71;
- Význam a komunikace, Filosofia, Praha 1998, 296 s.
- Davidson o autoritě první osoby, Filosofický časopis 2/1999, s. 215-226;
- Knowledge, Language and Logic: Questions from Quine, editor spolu s A. Orensteinem, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht-Boston-London 2000;
- Intence, konvence a pravdivostní podmínky, Organon 4/1999, s. 322-337;
- Význam a rozumění, in: V. Havlík (ed.), Mezi jazykem a vědomím, Filosofia, Praha 1999, s. 21-32;
- Úloha jazykových konvencí v determinaci významu promluvy, in: J.Nosek (ed.), Konvence ve vědě a filosofii, Filosofia, Praha 2000, s. 27-35;
- Mutual Beliefs and Communicative Success, Teoria, Vol. 15, No. 39, Sept. 2000, s. 421-433;
- Struktura a teorie významu, Filosofický časopis 4/2000, s. 667-691;
- Interpretace jako sféra vstřícnosti, Kritický sborník XIX, 1999/2000, s. 32-41;
- Reference jako komunikativní fenomén, Organon F 2000, Príloha, s. 9-22;
- Interpreting Davidson, editor spolu s P. Paginem a G. Segalem, CSLI Publications, Stanford 2001
- Ke starým (i novějším) nárokům pojmu pravdy v teorii významu a interpretace, in: J. Nosek (ed.), Úvahy o pravdivosti, Filosofia, Praha 2001, s. 154-164
- Myšlení v kontextu: zdroje a hranice obsahu, FČ 3/2002, s. 429-458
- K dějinám ideje praktických základů myšlení a významu, in: J. Nosek (ed.), Milénium vědy a filosofie, Filosofia, Praha 2002
- Speech Acts, Commitments and Linguistic Tricks, in: J. Doubravová (ed.), Společenské hry, Fakulta humanitních studií ZČU, Plzeň 2003, s. 165-177
- Pojem a slovo: ke společenským parametrům myšlenkových obsahů, in: V. Havlik (ed.), Metoda, význam, intence. Popperovské motivy v současném filosofickém myšlení, Filosofia, Praha 2003, s. 221-237
- Putnam o vyrazech pro prirodni druhy, Filosoficky casopis 6/2003, s. 999-1005
- Komunikace a pravidla, in: A. Filacek (ed.), Veda, poznani, komunikace, Filosoficky ustav AV CR, Praha 2004, s. 93-104
- Text, dilo, interpretace: k implikacim Menardova pripadu, in: K. Cisar, P. Kotatko (eds.), Text a dilo: pripad Menard, Filosofia, Praha 2004
- Truth-Conditions and Literary Aspirations: Basic Correlations, in: G. Rossholm (ed.), Fiction and Perspective, Peter Lang Verlag, Frankfurt a.M. - New York - Paris 2004
- Jazyk a svět: přímočarý realismus, in: P.Sousedík (ed.), Jazyk, logika, věda, Filosofia, Praha 2005, s. 11-38
- Semideskripce, deskripce, identifikace a jazyková kompetence, in.: P. Sousedík (ed.), Jazyk, logika, věda, Filosofia, Praha 2005, s. 89-98
- Realismus a jazykový konstruktivismus, Organon F 12, No. 4, 2005, s. 377-396
- Putnam, Kripke, Frege: zpátky k textům, Filosofický časopis, roč. 53, č. 2, s. 277-283
- Interpretovat mluvčího a interpretovat slova , Anthropos, ročník 2, 2005, č. 1, s. 5-12.
- Psychologické pojmy v současné analytické filosofii jazyka, in: P. Sousedík (ed.), Schizma filosofie 20. století, Filosofia, Praha 2006, s. 245-270
- Komunikace jako hra: klamná metafora?, in: J. Nosek (ed.), Hra ve vědě a filosofii, Filosofia, Praha (2006)
- Having a Concept, in: T. Marvan (ed.), What Determines Content? The Internalism/Externalism Dispute, Cambridge Scholars Press, Cambridge 2006, s. 55-68
- Interpretace a subjektivita, Filosofia, Praha 2006, 515 s. (Obalka, Úvod) (soubor kritických reakcí na knihu s autorovými replikami vyšel ve sborníku: M. Zouhar (ed.), Realizmus, internalizmus, individualizmus. Ku knihe Petra Koťátka Interpretace a subjektivita, Infopress, Bratislava 2010, 216 s.)
- Internalismus, realismus a deskriptivní identifikace: odpověď Mariánu Zouharovi, Filosofický časopis 4/2007, s. 577-590
- Realismus, možné světy, propozice, fikce, in: T. Marvan, M. Zouhar (eds.), Svet jazyka a svet za jazykom, Filozofický ústav AV SR, Bratislava 2007, s. 186-203
- Kritika tradiční větné formy ve Fenomenologii ducha, in: J. Kuneš (ed.), Místo Fenomenologie ducha v současném myšlení, Argo, Praha 2007, s. 243-256
- Intence, konvence, význam, Aluze 2/2007, s. 116-121
- Interpretace, rozumění, gramatika: odpověď Dezideru Kamhalovi, Organon 1/2008, s. 41-50
- Realismus a literární interpretace, Svět literatury, roč. XVIII, 2008, č. 37, s. 25-39
- Privátnost, individualita, pravidla: odpověď Petru Glombíčkovi, Organon F 15, 2008, č. 2, s. 211-234
- Definite Descriptions Again: Singular Reference, Quantification and Truth-Evaluation, Organon F, roč. XVI, 2009, č. 4, s. 552-568
- Kdo je kdo ve fikčním světě, Svět literatury, roč. XX, 41, 2010, s. 91-99; anglicky: Who Is Who in the Fictional World, in: P. Koťátko, M. Pokorný, M., Sabatés (eds.), Fictionality-Possibility-Reality, Bratislava, aleph 2010, s. 89-100; full text: http://www.flu.cas.cz/fictionality2/kotatko.pdfreduced presentation and discussion: http://www.youtube.com/watch?v=hToLUM0ITC8
- Samuel Beckett: Hledání správné věty, in: K. Císař, P. Koťátko: Beckett: filosofie a literatura, Filosofia, Praha 2010, s. 33-68
- Vyprávění jako performance: vypravěč v kondici a vypravěč v rozkladu, Svět literatury, 43/2011, s. 57-65
- Individua a predikace: historický exkurs, Organon F, Vol.18, 2011, Supplementary Issue, s. 4-25;
- Umělecké dílo konceptuální (radikální konceptualismus v literatuře), Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, 10/2011, s. 28-43;
- Radical Narration, in: G. Currie, P. Koťátko, M. Pokorný (eds.), Mimesis: Metaphysics, Pragmatics, Cognition, London, College Publications 2012, s. 178-193
- O čem se vypráví, in: B. Fořt (ed.), Heterologica: poetika, lingvistika a fikční světy, Praha, Ústav pro českou literaturu 2012, s. 105-126.
- Searle's Defence of Internalism, Organon F, 2012, roč. 19, Supplementary Issue, s. 93-106
- Fikce, skutečnost a radikální vyprávění, Organon F, 2013, roč. 20, č. 1, s. 72-96
- Determinanty významu, in: D. Faltýnek, V. Gvoždiak (eds.), Tygramatika, Dokořán, Praha 2013, s. 11-37
- Text, Work, Interpretation: Some Implications of the Menard Case, in: T. Koblížek, P. Koťátko, M. Pokorný (eds.), Text and Work: The Menard Case, Literraria Pragensia, Praha 2013, s. 54-67
- Předměty a nástroje reference: co ukazuje a co zakrývá Russellova teorie deskripcí, Filosofický časopis, mimořádné číslo ročníku 2013, s.7-26
- Struktura, intencionalita, normativita a jazykové konvence, Teorie rozvoje vědy XXXVI, 2014, mimořádné číslo, s. 33-50
- Representations and Relations, Organon F, 2014, roč. 21, č. 3, s. 282-302
- Skutečnost, možnost, fikce, Svět literatury, 2014, roč. XXIV, č. 50, s. 129-146
- Identificatory Functions of the Description in a Fictional Text, in: A. Jedličková (ed.) On Description, Akropolis, Praha 2014
- Propozice, obrazy a fikční světy, Filosofický časopis, 4/2014, s. 507-522
- Sense, Reference, Speech Acts, Norms and Other Issues. Organon F. Roč. XXII, č. 4, 2015, s. 546-576
- Co znamená myslet na čtenáře (o autorské poctivosti a dvojím typu vyprávění). Sjezd spisovatelů 2015. Sborník příspěvků. Brno: Host 1915, s. 117-122
- Fictional Discourse. Reply to Organon Papers (Part II), Organon F, Roč. XXIII, č. 1, 2016, s. 102-124.
- Fikční jména, fikční entity a role předstírání; chvála abstinence. Svět literatury, 2016, roč. XXVI, č. 53, s. 93-101;
- Lubomír Doležel o postmoderně: sebeodhalení a protimluvy jako tahy v narativní hře. Svět literatury, 2016, roč. XXVI, č. 53, s. 19-26
- Narrator in Decay, in: Chaos & Form. Echoes of Beckett in Literature & the Arts. Praha, Litteraria Pragensia 2016, s. 229-247
- Filosofie a literatura. Čtení přes překážky, Filosofický časopis, roč. 65, č. 3, 2017, s. 341-360
- Nemožný mravenec a konfúzní fikce, Organon F, 2017, vol. 24, Supplementary Issue 1, s. 50-63
- Fiction, Illusion, Reality, and Radical Narration, in: The Aesthetic Illusion in Literature and the Arts, ed. T. Koblížek, London - New York, Bloomsbury Academic 2017, s. 193-208
- Fictional Names, Fictional Characters and Persons Referred to in Narrative Fiction. Organon F., roč. 24, č. 3, 2017, s. 308-338
- Myslet a mluvit „jako by“, Filosofický časopis, roč. 68, 3/2020, s. 323-344;
- Interpretace narativní fikce: kolik světů je zapotřebí?, Svět literatury, roč. XXX, 61/2020, s. 33-48
- Rekurzivní čtení mysli: role vzájemnosti v myšlení a komunikaci, Filosofický časopis, roč. 69, 3/2021, s. 445-470
- Nesrozumitelnost světa a nevymezitelnost viny: kafkovské poznámky, Svět literatury, roč. XXXI, 63/2021, s. 26-40
- The Power of Analysis and the Impossibility of Understanding. Kafkaesque Remarks, in: T. Koblížek and P. Koťátko (eds.), Lessons from Kafka. Philosophical Readings of Franz Kafka’s Works, Praha, Filosofia 2021, s. 141-162
- Fikční tvrzení, tvrzení o fikci a pohyb na rozhraní, Filosofický časopis, roč. 70, 4/2022, s. 673-700
- Fictional Names, Parafictional Statements and Moves Across the Boarder, Studia semiotyzcne/Semiotic Studies, 36, 1/2022, s. 17-39
- O čem se vypráví, Praha, Filosofia 2023, 431 s.
Ke stažení
- Fictional Names, Fictional Characters and Persons Referred to in Narrative Fiction
- Nemožný mravenec a konfúzní fikce
- Fictional Disourse. Replies to Organon F Papers (Part II)
- Sense, Reference, Speech Acts, Norms and Other Issues. Replies to Organon F Papers (Part I)
- Representations and Relations
- Fikce, skutečnost a radikální vyprávění
- Searle's Defence of Internalism
- Definite Descriptions Again: Singular Reference, Quantification and Truth-Evaluation
- Realismus a jazykový konstruktivismus
- Interpretace, rozumění, gramatika
- Privátnost, individualita, pravidla
- Slovo a smysl: dialog s Martinem Pokorným
- Radical Narration
- Two Notions of Utterance Meaning
Abstrakty
- Two Notions of Utterance MeaningProceedings of the Aristotelian Society, Vol. XCVIII, 1998, No. 3, s. 225-239;
Stať je kriticky zaměřena proti Davidsonovu odvozování významu promluvy ze shody komunikativní intence a interpretace: autor ukazuje, že takto založený pojem významu, stejně jako z něho plynoucí princip determinace významů konkrétních promluv a koncept komunikativního úspěchu jsou aplikovatelné jen v jistých typech diskursu. Jako alternativu prosazuje pojem významu promluvy jako souboru jejích normativních důsledků specifického druhu (vymezeného v definicích jednotlivých typů mluvních aktů). Toto pojetí (na rozdíl od Davidsonova) ponechává prostor pro rozdílné principy determinace významů konkrétních promluv, specifické pro jednotlivé sféry komunikace. Text byl vzápětí po otištění přednesen a diskutován na zasedání Aristotelian Society na University of London.
- Význam a komunikace Filosofia, Praha 1998, 297 s.
V první části práce autor definuje základní typy mluvních aktů pomocí jejich normativních důsledků a charakterizuje korelativní obecný pojem významu promluvy. Na této bázi pak vymezuje pojem významu věty, významu slova, propozičního obsahu, reference, jazyka a interpretace. Snaží se ukázat, že jeho pojetí významu promluvy vytváří prostor pro řešení některých problémů diskutovaných v současné filosofii jazyka: problému komunikativní transparence, objektivity významu, komunikativních intencí, rozlišení přímé a nepřímé komunikace. Navržený pojem významu promluvy předpokládá, že významy konkrétních promluv jsou determinovány principy s normativní silou: ve druhé části práce autor charakterizuje různé typy těchto principů, lišící se zejména tím, jakou roli v nich hrají jazykové konvence a hypotézy o intencích mluvčího. Rozlišuje různé typy diskursu podle toho, jaké principy v nich determinují významy promluv a formuluje pro ně obecný regulativní pojem komunikativního úspěchu. Klade si otázku, jak se dá zdůvodnit možnost takových principů ve světle Kripkeových skeptických úvah inspirovaných pozdním Wittgensteinem. Autorovo pojetí mluvních aktů a významu promluvy bylo (vzhledem k polemickému vyostření vůči Griceovu a Searlovu intencionalismu) interpretováno jako konvencionalistické (např. v Stanford Encyclopedia of Philosophy, v hesle Assertion). Ponechává však prostor pro zahrnutí intencí mluvčího mezi determinanty významu promluvy: tento prostor je vyplněn v pozdějších autorových pracích, zejména v monografii Interpretace a subjektivita.
- Mutual Beliefs and Communicative SuccessTheoria, Vol. 15, No. 39, Sept. 2000, s. 421-433;
Autor navrhuje metodu analýzy způsobů, jakými si účastníci komunikace utvářejí hypotézy o komunikativních strategiích svých protějšků a budují na nich vlastní komunikativní strategie (ve volbě výrazů a v interpretaci). Rozlišuje různé typy shody mezi těmito hypotézami a zabývá se jejich relevancí pro komunikativní úspěch. V návaznosti na stať Two Notions of Utterance Meaning poukazuje na meze Davidsonova pojetí komunikativního úspěchu jako shody mezi komunikativní intencí a interpretací.
- Truth-Conditions and Literary Aspirations: Basic Correlations, in: G. Rossholm (ed.), Essays on Fiction and Perspective, Peter Lang Verlag, Frankfurt am Main-Bern-New York-Paris 2004, s. 155-170;
Autor se zaměřuje na strukturní paralelu mezi funkcí pojmu pravdivostních podmínek v analýze každodenní komunikace a pojmu literárních aspirací v analýze literárního textu. Literární dílo vymezuje jako strukturovaný komplex literárních aspirací textu (mezi nimiž jsou vztahy implikace, konkretizace, neslučitelnosti aj.) a literárních kvalit, které jsou jejich naplněním. Ukazuje, že rozlišení literárních kvalit a literárních aspirací textu (které nejsou zaměnitelné s aspiracemi autora) vytváří prostor pro různé specifičtější distinkce, důležité pro analýzu výstavby literárního díla. Článek je studií na půdě obecné teorie interpretace: konkrétním literárním fenoménům jsou věnovány autorovy stati o Borgesovi (2004) a Beckettovi (2010).
- Interpretace a subjektivita Filosofia, Praha 2006, 512 s.
Hlavním tématem knihy je vztah mezi vnější podmíněností myšlenkových a komunikativních aktů a jejich subjektivitou. Výchozí otázka zní, v jakém smyslu je individuální subjekt zdrojem propozičních obsahů svých myšlenkových aktů a svých promluv, platí-li, že do vymezení těchto obsahů podstatně vstupuje jeho fyzické a společenské prostředí, zejména kauzální vztahy, v nichž se nachází, jazykové konvence a pojmový repertoár jeho společenství. Autor vstupuje do diskusí probíhajících v současné analytické filosofii mysli a filosofii jazyka, zejména do sporu mezi internalistickou a externalistickou konstrukcí obsahu propozičních postojů a mezi individualistickým a konvencionalistickým pojetím významů promluv. Zaměřuje se na subjektivní stránku myšlení a komunikace, kterou pokládá za neredukovatelnou, a na způsoby interpretace (ve smyslu připisování propozičních postojů a identifikace významů promluv), které ji zachycují. Varianta internalismu, k níž se hlásí, přisuzuje významnou roli deskriptivní identifikaci vnějších faktorů, které zasahují do obsahů myšlenkových a komunikativních aktů: zvláštní pozornost je proto věnována identifikační funkci deskripcí. Autor se zabývá i specifickou podobou, kterou má spor mezi individualisty a konvencionalisty ve sféře literární interpretace. Pokouší se vymezit rámec, v němž se spor odehrává, a s tímto záměrem obhajuje jistý pojem literárního díla a jisté pojetí vztahu díla a textu. Rozdíly mezi různými podobami individualismu a konvencionalismu se v knize demonstrují na rozdílech mezi různými verzemi principu vstřícnosti ("principle of charity") ve sféře literární interpretace. Nejkontroverznější otázky se týkají vztahu mezi aspiracemi textu a aspiracemi autora a funkce mimotextové báze literární interpretace. (Část kritických ohlasů na knihu je shrnuta ve sborníku: M. Zouhar (ed.), Realizmus, internalizmus, individualizmus. Ku knihe Petra Koťátka Interpretace a subjektivita, Infopress, Bratislava 2010, 216 s.)
Výuka
- Filosofická fakulta Univerzity J. Ev. Purkyně(dnes Masarykova Univerzita) v Brně
1981/2, 1982/3: Úvod do logiky - Vysoká škola ekonomická v Praze
1982/3, 1983/4: Úvod do logiky - Filosofická fakulta UK v Praze
1990-1: Současná filosofie jazyka
1993-4: Problémy analytické filosofie jazyka (+ četba)
1993-4: Intence a význam
1994-5: Jazyk a vědomí (+ četba)
1996-7: Význam a komunikace (+ četba) - Université de Fribourg, Faculté des Lettreszimní semestr 1992: Intentionale Semantik und Sprechakttheorie
- Pedagogická fakulta UK v Praze 1996-2005: Úvod do filosofie jazyka
- Fakulta humanitních studií UK v Praze
1998- dosud: Filosofie jazyka
Hlavní témata a výsledky výzkumu
Zaměření vědecké činnosti
Stručná charakteristika některých výsledků
V průběhu vysokoškolského studia a aspirantury se můj zájem postupně zaměřil na filosofické problémy logiky v širokém smyslu (diplomová práce byla věnována Husserlově transcendentální logice, kandidátská disertace problému logických kategorií a jejich praktického základu u Kanta, Hegela a Marxe). Zároveň jsem se začal zabývat analytickou filosofií jazyka, nejprve teorií mluvních aktů, později také teorií reference a teorií významu. K hlavním tématům mých publikovaných prací patří; struktura a typologie mluvních aktů; teorie deskripcí (a obecně vztah tzv. přímé a deskriptivní reference); filosofické problémy a historicko-filosofické souvislosti teorie predikace; Griceův projekt intencionální sémantiky a jeho limity; davidsonovský program teorie významu a interpretace; wittgensteinovský problém následování pravidla ("rule-following"); teorie konvence a role konvenčních faktorů v komunikaci; spor mezi externalistickým a internalistickým pojetím zdrojů významu a obsahu propozičních postojů; vztah jazyka a světa (polemika s jazykovým konstruktivismem); povaha literárního textu a literární interpretace, specifické funkce jazyka ve fikčním diskursu, vztah fikčního a reálného světa; německá transcendentální filosofie (Kant, Hegel, Husserl).
I. Normativní pojetí mluvních aktů a významu promluvy
- Navrhl jsem definice základních typů mluvních aktů jako souborů manifestací, v nichž se mluvčí vzhledem k adresátovi prezentuje jako nositel jistých záměrů a přesvědčení. Například v tvrzení, že p, se mluvčí prezentuje jako přesvědčený, že p, jako zamýšlející vyvolat nebo aktivovat v adresátovi přesvědčení, že p, jako přesvědčený, že adresát dosud neví (nebo nebere plně na vědomí), že p, atd. Snažil jsem se ukázat, že tyto sebeprezentace nelze vázat na reálná přesvědčení a záměry mluvčího (způsobem, jakým to dělá Grice, Schiffer nebo Searle), ani je vyložit jako poskytování důvodů k přesvědčení, že mluvčí zastává jisté postoje (jak to podává Récanati). Jako alternativu jsem navrhl normativní pojetí těchto prezentací: navozují závazky k postojům, které se v nich prezentují.
- Soubor takto založených definic základních typů mluvních aktů vymezuje škálu možných typů významu promluvy a poskytuje schémata pro specifikaci významů jednotlivých promluv: úplná charakteristika významu konkrétní asertivní promluvy se od definice tvrzení liší jen tím, že na místě propoziční proměnné stojí to, co je na tomto místě nutné doplnit, abychom získali úplné vymezení závazků navozených promluvou. Korelativně, lokalizace (soubor výskytů) propoziční proměnné ve specifikaci jednotlivých manifestací charakterizuje způsob, jakým se propozice vysílá do komunikace s asertivní silou.
- V tomto pojetí se význam promluvy vymezuje specifikací toho, k čemu došlo jejím vykonáním (obecně: promluva staví mluvčího do jisté normativně vymezené pozice), a nikoli stanovením intencionálních podmínek, které musí být splněny na straně mluvčího. Význam věty se pak chápe jako její normativní potenciál spočívající ve schopnosti věty nastolit (při aktuálním užití) závazky jistého typu; význam slova je totožný s jeho systematickým příspěvkem do takto chápaného normativního potenciálu vět, v nichž se vyskytuje. Jazyk L je zakotven v jazykovém společenství prostřednictvím normativního potenciálu, který věty L nesou v tomto společenství (t.j. prostřednictvím jejich schopnosti navozovat při aktuálním užití závazky relevantního druhu).
- Pokusil jsem se ukázat, že toto pojetí mluvních aktů a významů promluv poskytuje plodnější bázi pro výklad komunikativní intencionality než známé intencionalistické teorie. Definujeme-li tvrzení v normativních pojmech, získáme prostor pro analýzu rozmanitých způsobů, jimiž se záměry a přesvědčení mluvčího mohou spojovat při cílevědomém využívání instituce tvrzení (a podobně u dalších typů mluvních aktů). Tento prostor a tato rozmanitost jsou naopak a priori redukovány, pokud typy mluvních aktů definujeme pomocí intencionálních podmínek, které musí splňovat mluvčí. Snažil jsem se také ukázat, že normativní teorie mluvních aktů neklade na komunikativní postoj mluvčího nerealistické požadavky (například neimplikuje, že zamýšlet tvrdit, že p, znamená zamýšlet vyvolat všechny normativní důsledky navozené tvrzením, že p). Pojetí mluvního aktu jako souboru manifestací mi umožnilo popsat různé druhy komunikativních „triků“, v nichž se strategie mluvčího váže na jednotlivé manifestace. Na této bázi jsem také mohl rozlišit a vyložit různé druhy performativně defektních výpovědí: například tvrzení spojené s (explicitním či implicitním) popřením toho, že mluvčí zastává některý z postojů manifestovaných v tomto tvrzení, navozuje různé verze Moorova paradoxu (a analogicky u dalších typů mluvních aktů).
- Výklad významu promluvy jako souboru jejích normativních důsledků (specifického druhu vymezeného v definicích jednotlivých typů mluvních aktů) umožňuje zachytit fenomén komunikativní transparence, na nějž se zaměřil Griceův program, a to bez technických komplikací (zvl. nekonečného regresu a opatření určených k jeho zastavení nebo "zneškodnění"), které jsou charakteristické pro griceovské a schifferovské definice "speaker's meaning". Pokusil jsem se ukázat, že tyto obtíže byly přímým důsledkem intencionalistického východiska Griceova projektu.
- Navržená teorie mluvních aktů a významu promluvy umožňuje vyložit fenomén nepřímých významů jednodušším způsobem, než jaký nabízí Griceova teorie implikatur (mimo jiné se obejde bez předpokladu griceovských konverzačních maxim). Pokud například tvrzení, že p, spočívá ve vykonání souboru manifestací (ve smyslu /1/), každá z těchto manifestací se ve vhodném kontextu může ocitnout v centru komunikativního zájmu a stát se nositelem hlavního sdělení (na úrovni nepřímého významu).
II. Typy diskursu a determinace významu promluvy
- Kritizoval jsem Davidsonovo pojetí významu promluvy jako konstituovaného shodou komunikativní intence mluvčího a adresátovy interpretace: poukázal jsem na to, že nemá uplatnění v institucionalizovaných typech diskursu, a že dokonce i ve sféře "každodenní" konverzace uvaluje příliš silné podmínky na intence mluvčího a adresáta (tyto intence mohou být koherentní a komunikativní, aniž by směřovaly k uvedené shodě). Argumentoval jsem ve prospěch obecného pojmu významu promluvy aplikovatelného napříč různými typy diskursu, které se liší tím, jaké faktory se v nich podílejí na determinaci významů jednotlivých promluv.
- Pokusil jsem se ukázat, že tuto podmínku splňuje pojem významu promluvy jako souboru jejích normativních důsledků (viz I.2, 3), a že mé pojetí významu a mluvních aktů nemá konvencionalistické důsledky, které mu jsou připisovány (viz např. Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo Assertion nebo D. Davidson v replice na jednu z mých statí). Normativní důsledky promluvy (závazky uvalené promluvou na mluvčího) mohou být nastoleny i pouhou shodou mluvčího a adresáta (v hodnocení toho, k čemu došlo v promluvě): nemusí být založeny na konvenčně fixovaném principu, který by způsoboval, že promluvy platí jako nastolující tyto závazky. Doplňkem mé polemiky s intencionalistickými teoriemi významu a mluvních aktů (srov. I.1) byla má kritika rigidního konvencionalismu jako neslučitelného s reálnou povahou komunikace a mé odmítnutí pojetí konvenčně fixovaného jazyka jako faktoru, který vymezuje sféru toho, co lze smysluplně komunikovat. V této souvislosti jsem se zabýval otázkou regulativní síly pravidel a wittgensteinovským problémem následování pravidla ("rule-following").
- Analyzoval jsem různé typy (či úrovně) shody mezi předpoklady účastníků komunikace o významech užitých výrazů a dospěl jsem k jistým závěrům o jejich relevanci či irelevanci pro úspěch komunikace (tj. pro dosažení dorozumění.
III. Realismus, externalismus, funkce deskripcí
- Vedl jsem spor s "jazykovým konstruktivismem", podle nějž jazyk vnáší svou strukturu do toho, o čem vypovídáme, takže předmětem našich výpovědí mohou být výhradně jazykové konstrukty. Pokusil jsem se ukázat, že na této tezi nelze založit žádnou koherentní teoretickou pozici, zatímco přímočarý realismus (pokud jde o vztah jazyka a světa) je imunní vůči argumentům, které proti němu vznesli jazykoví konstruktivisté. Obhajoval jsem koncept teorie významu založené důsledně na pojetí jazyka jako (ve všech svých parametrech) zakotveného v životě reálných individuí, která vzájemně koordinují své jednání ve vztahu k reálným prvkům svého prostředí.
- V této souvislosti jsem se ztotožnil s důrazem, který kladou externalisté (jako je Putnam, Burge nebo Davidson) na úlohu vnějších faktorů v konstituci obsahů našich myšlenkových a komunikativních aktů. Zároveň jsem odmítl pojetí této úlohy externích faktorů jako vnitřně nezprostředkované intervence zvenčí. Inspiroval jsem se Searlovým způsobem "internalizace" vnějších determinant propozičního obsahu. Obecně řečeno, všechny externí determinanty obsahu může subjekt sám zahrnout do artikulace svých myšlenkových a komunikativních aktů prostřednictvím jejich deskriptivní identifikace, a to i tehdy, když jsou mu jinak (t.j. kromě toho, že jedinečně splňují dané deskriptivní určení) kognitivně nedostupné. Pokusil jsem se rozpracovat a obhájit tento způsob rekonstrukce příspěvku indexických prvků, výrazů pro přírodní druhy ("natural kind terms") a vlastních jmen do významu promluv, v nichž jsou užity. Podobným způsobem jsem interpretoval způsob, jakým myslící a komunikující subjekt využívá "dělby intelektuální a jazykové práce". Poukázal jsem na to, že způsob připisování propozičního postoje závisí na kombinaci dvou parametrů: /a/ na tom, jak interpret hodnotí postavení interpretované osoby v dělbě jazykové a intelektuální práce (vzhledem k danému typu diskursu); /b/ na interpretově chápání vlastní pozice v této sféře.
- V tomto pojetí subjektivity myšlení a komunikace připadá významná role deskriptivní identifikaci vnějších determinant obsahu myšlenkových a komunikativních aktů. V této souvislosti jsem se pokusil ukázat, že identifikační síla deskripcí není v žádném ohledu slabší než identifikační síla indexů nebo vlastních jmen. Formuloval jsem také argumenty ve prospěch referenčního pojetí deskripcí - v podobě, která je slučitelná s Russellovou analýzou pravdivostních podmínek vět s deskripcemi. V tomto pojetí jsou věty s deskripcemi (příležitostně selhávajícím) prostředkem k vykonávání singulárních tvrzení, zatímco vyjadřování komplexních russellovských propozic je vedlejším produktem této komunikativní funkce (je generováno instrumentální stránkou identifikace individua, o němž se má vypovídat, a to nezávisle na úspěšnosti této identifikace). Všechny potenciální limity identifikační a referenční funkce deskripcí mají přímé analogie v případě vlastních jmen a indexických výrazů.
IV. Teorie fikce
- V polemice s teorií fikčních světů jsem obhajoval identifikaci světa, o němž se mluví v narativním fikčním textu, s reálným světem: narativní funkce textu od čtenáře vyžadují, aby interpretoval (v modu jako by) jeho věty jako záznamy promluv reálné osoby -vypravěče, který sděluje, co se v tomto větě stalo. K roli čtenáře zároveň patří, že promluvám vypravěče uděluje (v modu jako by) apriorní důvěru, od níž ustoupí teprve tehdy, když se vypravěč projeví jako (v nějakém ohledu) nespolehlivý nebo když obraz světa, jak ho podává text, neponechává prostor pro věrohodnost vypravěčových (a jakýchkoli jiných) výpovědí. To je neslučitelné s aspiracemi známých verzí teorie fikčních světů, ale slučitelné s aplikací aparátu možných světů, přijmeme-li střídmé kripkeovské pojetí možných světů jako „total ways the world might have been“. Fikční svět narativního fikčního textu je pak identický s možným stavem reálného světa, jehož přijetí (v modu jako by) vyžadují literární funkce textu od čtenáře.
- Snažil jsem se ukázat, jak tento přístup řeší problém úplnosti/neúplnosti fikčních entit a jak se promítá do chápání funkcí jazykových výrazů užitých ve fikčním textu. Například výskyt výrazů typu „Ema“ od čtenáře vyžaduje, aby přistoupil (v modu jako by) na předpoklad, že na tomto místě vypravěč užívá vlastní jméno k referování k osobě, jíž bylo toto jméno přiřazeno na počátku řetězu, jehož součástí je vypravěčova promluva. Takto identifikovaným entitám (předpokládaným v modu jako by) pak čtenář připisuje další (tentokrát netriviální) určení sesbíraná při četbě textu. Vyložil jsem důvody, proč referenty fikčních jmen musíme striktně odlišovat od literárních postav chápaných jako součást konstrukce díla, a navrhl jsem obecný princip jejich identifikace. Pokusil jsem se ukázat, jak se na této bázi interpretují specifické případy, které jsou častým předmětem polemik: paratextové, metatextové a mezitextové užití, užití v rámci negativních existenčních tvrzení a v rámci intencionálních tranzitivních konstrukcí.
- Zaměřil jsem se na roli modu jako by ve fikčním diskursu a v polemice s převládajícím míněním jsem se pokusil ukázat, že se týká výhradně výkonů čtenáře vyžadovaných narativními funkcemi textu, nikoli kreativních výkonů autorů literárních děl.
- Pokusil jsem se vyložit způsobilost vět užitých v literárním textu vyjadřovat kompletní singulární propozice a zabýval jsem se schopností těchto propozic vystupovat v roli pojmových schémat, která se vyplňují „čtenářskými prožitky“. V polemice s Martinézem-Bonatim jsem se pokusil ukázat, že tyto „výplně“ nelze redukovat na vizuální imaginativní obrazy: spadají sem jakékoli druhy prožitků s mimetickou funkcí. Zároveň platí, že tyto prožitky mohou být generovány nejen schopností vět (užitých v literárním textu) vyjadřovat kompletní propozice, ale i jinými parametry textu, jako jsou stylotvorné funkce užitých výrazů, jejich expresivní zabarvení, a také kolize komplikující (případně znemožňující) uplatnění standardních funkcí těchto výrazů.
- Analyzoval jsem různé vrstvy literárního textu a charakterizoval jejich příspěvek k identifikaci díla, jehož nositelem je daný text. Zároveň jsem se zabýval vztahem textových a mimotextových zdrojů identifikace díla a připojil jsem se ke kritikům textualismu (teze, že text sám je dostačující bází identifikace díla). Rozlišil jsem různé verze principu vstřícnosti ("principle of charity"), které mohou regulovat postup od textu k dílu a na této bázi jsem charakterizoval různé typy intencionalistických a konvencionalistických pozic ve sféře literární interpretace. Poukázal jsem na problémy spojené s pokusy vytěsnit empirického autora z pozice relevantního vztažného bodu interpretace pomocí konstruktů označovaných jako "implikovaný" (též: "hypotetický", "modelový", "ideální", "fikční") autor.
- V teorii vyprávění jsem navrhl rozlišení dvou narativních modů: "radikálního" a "imunního". V prvním z nich se podstatné vlastnosti fikčního světa (ve střídmém smyslu závěru bodu 1) předvádějí v performativních parametrech vyprávění (např. v kolizích zmíněných v bodě 4), místo aby se o nich "pouze" mluvilo: podmínkou je důsledné zahrnutí vypravěčovy pozice (včetně arzenálu jeho narativních prostředků) do světa, o němž se vypráví.
V. Dějiny filosofie
- Historicko-filosofické souvislosti některých témat z filosofie jazyka i teorie fikce zmíněných v bodech I-IV jsem ve zvláště inspirativní podobě nacházel v německé transcendentální filosofii: u Kanta, Hegela a Husserla. Patří k nim vztah mezi výkladem povahy světa a analýzou logické struktury věty, spor realismu a konstruktivismu, spor externalismu a internalismu; nároky kladené na singulární referenci; s tím související rozlišení reference založené na konceptuální identifikaci předmětu myšlenkových a komunikativních aktů a reference založené na přímém kognitivním vztahu; analogické rozlišení mezi propozičním obsahem myšlenkových a komunikativních aktů a jejich smyslovou nebo imaginativní „výplní“, povaha komunikativního postoje, vztah mezi subjektivními a společenskými parametry významu, funkce modu jako by aj.
Vybrané reference:
- Ad I.
- Význam a komunikace, Praha, Filosofia 1998, část A
- Over and Over Again: What Is a Speech Act?, Teorie rozvoje vědy, 4/1986
- Moorův paradox a teorie mluvních aktů, in: J. Nosek (ed.), Myšlení v paradoxu, paradox v myšlení, Praha, Filosofia 1998
- Speech Acts, Commitments and Linguistic Tricks, in: J. Doubravová (ed.), Společenské hry, Plzeň, Fakulta humanitních studií ZUČ 2003
- Struktura, intencionalita, normativita a jazykové konvence, Teorie rozvoje vědy, 2014, mimořádné číslo
- Sense, Reference, Speech Acts, Norms and Other Issues, Organon F, 4/2015
- Ad II.
- Význam a komunikace, Praha, Filosofia 1998, část B
- Interpretace a subjektivita, Praha, Filosofia 2006, část D
- Wittgenstein a karteziánský subjekt, Filosofický časopis 3/1992
- Frege's Sinn and Utterance Meaning, in: I.Max-W.Stelzner (eds.), Logik und Mathematik. Frege-Kolloquium Jena 1933, De Gruyter, Berlin-New York 1995
- Meaning and the Third Realm, in: J. Biro and P. Koťátko (eds.), Frege: Sense and Reference One Hundred Years Later, Dordrecht-Boston-London, Kluwer Academic Publishers 1995
- Poglady Davidsona na komunikacje i konwencje, in: U. Zeglen (ed.), Dyskusje z Donaldem Davidsonem o prawdzie, jezyku i umysle, Towarzystwo naukowe Katolickiego uniwersytetu Lubelskiego, Lublin 1996
- Význam a konvence, Filosofický časopis 4/1997
- Two Notions of Utterance Meaning, Proceedings of the Aristotelian Society III/1998
- Normativní pojetí významu promluvy a jeho konsekvence, Organon F, 1998, zvláštní číslo
- Intence, konvence a pravdivostní podmínky, Organon 4/1999
- Mutual Beliefs and Communicative Success, Theoria, 39/2000
- Struktura a teorie významu, Filosofický časopis 4/2000
- Komunikace a pravidla, in: A. Filacek (ed.), Věda, poznání, komunikace, Filosofický ústav AV ČR, Praha 2004
- Intence, konvence, význam, Aluze 2/2007
- Determinanty významu, in: D. Faltýnek, V. Gvoždiak (eds.), Tygramatika, Praha, Dokořán 2013
- Struktura, intencionalita, normativita a jazykové konvence, Teorie rozvoje vědy, 2014, mimořádné číslo
- Ad III.
- Interpretace a subjektivita, Praha, Filosofia 2006, části A, B, C
- Judgement as an Elementary Formation of Cognitive Thinking, Acta Analytica, 6/1990
- De Re - De Dicto: What Is Behind?, in: Logica 90, Praha, Filosofický ústav Akademie věd České republiky 1990;
- Frege, Tichý and the U.S. President, From the Logical Point of View, 2/1993
- Definite Descriptions: The Nicest Vehicles of Reference I Know, in: Karlovy Vary Studies in Reference and Meaning, ed. J.Hill and P.Koťátko, Praha, Filosofia 1995
- Deskripce a reference, Organon F, roč. IV, 1997, č. 2
- Reference jako komunikativní fenomén, Organon F 2000, Príloha
- Myšlení v kontextu: zdroje a hranice obsahu, FČ 3/2002
- Jazyk a svět: přímočarý realismus, in: P.Sousedík (ed.), Jazyk, logika, věda, Praha, Filosofia 2005
- Semideskripce, deskripce, identifikace a jazyková kompetence, in.: P. Sousedík (ed.), Jazyk, logika, věda, Praha, Filosofia 2005
- Realismus a jazykový konstruktivismus, Organon F 12, 4/2005
- Having a Concept, in: T. Marvan (ed.), What Determines Content? The Internalism/Externalism Dispute, Cambridge Scholars Press 2006
- Realismus, možné světy, propozice, fikce, in: T. Marvan, M. Zouhar (eds.), Svet jazyka a svet za jazykom, Bratislava, Filozofický ústav AV SR 2007
- Definite Descriptions Again: Singular Reference, Quantification and Truth-Evaluation, Organon F 4/2009
- Odpovědi na kritické stati v knize M. Zouhar (ed.), Realizmus, internalizmus, individualizmus. Ku knihe Petra Koťátka Interpretace a subjektivita, Bratislava, Infopress 2010
- Searle's Defence of Internalism, Organon F, 2012, Supplementary Issue
- Předměty a nástroje reference: co ukazuje a co zakrývá Russellova teorie deskripcí, Filosofický časopis, 2013, mimořádné číslo
- Representations and Relations, Organon F, 3/2014
- Ad IV.
- Interpretace a subjektivita, Praha, Filosofia 2006, část E
- Truth Conditions and Literary Aspirations: Basic Correlations, in: G. Rossholm (ed.), Fiction and Perspective, Frankfurt-New York-Paris, Peter Lang Verlag 2004
- Realismus a literární interpretace, Svět literatury, 37/2008
- Who Is Who in a Fictional World, in: P. Koťátko, M. Pokorný, M. Sabates (eds.), Fictionality-Possibility-Reality, Bratislava, Aleph 2010
- Vyprávění jako performance: vypravěč v kondici a vypravěč v rozkladu, Svět literatury, 43/2011
- Radical Narration, in: G. Currie, P. Koťátko, M. Pokorný (eds.), Mimesis: Metaphysics, Pragmatics, Cognition, London, College Publications 2012
- O čem se vypráví, in: B. Fořt (ed.), Heterologica: poetika, lingvistika a fikční světy, Praha, Ústav pro českou literaturu 2012
- Text, Work, Interpretation: Some Implications of the Menard Case, in: T. Koblížek, P. Koťátko, M. Pokorný (eds.), Text and Work: The Menard Case, Prague, Litteraria Pragensia 2013
- Fikce, skutečnost a radikální vyprávění, Organon F, 1/2013
- Identificatory Functions of the Description in a Fictional Text, in: A. Jedličková (ed.) On Description, Praha, Akropolis 2014
- Skutečnost, možnost, fikce, Svět literatury, 50/2014
- Propozice, obrazy a fikční světy, Filosofický časopis, 4/2014
- Fictional Discourse, Organon F, 1/2016
- Fikční jména, fikční entity a role předstírání; chvála abstinence. Svět literatury, 53/2016
- Narrator in Decay, in: Chaos & Form. Echoes of Beckett in Literature & the Arts. Praha, Litteraria Pragensia 2016
- Filosofie a literatura: čtení přes překážky, Filosofický časopis, 3/2017
- Nemožný mravenec a konfúzní fikce, Organon F, 2017, Supplementary Issue 1
- Fiction, Illusion, Reality, and Radical Narration, in: The Aesthetic Illusion in Literature and the Arts, ed. T. Koblížek, London - New York, Bloomsbury Academic 2017
- Fictional Names, Fictional Characters and Persons Referred to in Narrative Fiction, Organon F, 3/2017
- Interpretace narativní fikce: kolik světů je zapotřebí?, Svět literatury, 61/2020
- Ad V.
- Význam a komunikace, Praha, Filosofia 1998, část A/III/1
- Interpretace a subjektivita, Praha, Filosofia, 2006, zvl. část C/I
- Zur Kant's Auffassung der Einheit der Natur und Notwendigkeit der Naturgesetze, Wissenschaftliche Zeitschrift der F.Schiller Universität in Jena, 3/1985
- Transzendentalphilosophie, IV, s. 611a-616b; Selbstbewusstsein, IV, s. 239a-248a; Antinomie, I, s. 147b-149b; Aporie, I, s. 156a-157a; Phaenomena/Noumena, III, s. 666a-667a; Prädikat/Prädikation, III, s. 836b-837b; stati pro Enzyklopädisches Wörterbuch zu Philosophie und Wissenschaften, Frankfurt am Main, F. Meiner Verlag 1990
- Kritika tradiční větné formy ve Fenomenologii ducha, in: J. Kuneš (ed.), Místo Fenomenologie ducha v současném myšlení, Praha, Argo 2007
- Individua a predikace: historický exkurs, Organon F, 2011, Supplementary Issue
- Myslet a mluvit „jako by“, Filosofický časopis, 3/2020
Rozhovory, recenze a reference
Rozhovory
- Host, unor 2015: Filosofie a literatura
- ČRo 3, Vltava, 26.4.2011: Fikce
rozhovor s Lubomírem Doleželem a Petrem Koťátkem 0:22.37 (L.D.), O.25.36 (P.K.) - S Martinem Pokorným (Slovo a smysl, 14/2011):
- S Jakubem Charvátem (Nekultura 2010):
Diskuse
- Who Is Who in the Fictional World presentation and discussion: Fictionality-Possibility-Reality, Praha, 18.-21. 4. 2011
- Umělecké dílo konceptuální: radikální konceptualismus v literatuře (vystoupení a diskuse na symposiu Důsledky konceptualismu, AVU, Praha 26.5.2011):
- Skutečnost, možnost, fikce (vystoupení a diskuse v Centru teoretických studií, Praha 1. 3. 2012)
Z kritických ohlasů
- Tatiana Sedová, Práca, 5. oktobra 1999:
Ak berieme vážne trochu ironicky mienenú sentenciu R. Musila, že "autor je vždy neobyčajný muž: cíti buď neobyčajne odvážne, alebo neobyčajne obyčajne, ako vzor pre napodobenie pred nami rozprostiera svoj tak či onak usporiadaný duchovný systém", je jasné, k akému zoologickému autorskému druhu možno Koťátka priradiť." - Aleš Haman, Literární noviny 21/1999:
Původně byla tato bytost vedoucím pracovníkem v nějakém patrně vědeckém ústavu, v přítomnosti přemítá ve své izolaci o živočišné povaze svého jsoucna, neschopna rozhodnout, zda je spíše ptákem nebo kočkou... Vytváří situace, kde ze slov vzniká paradoxní svět, v němž nesmyslné se mísí se smysluplným, živé s neživým, přenesené významy s přímými - kde zkrátka mizí hranice mezi zdáním a bytím, mezi subjektem a objektem. Tento paradoxní svět, kde jsoucna nejsou od sebe oddělena mřížkou racionálního myšlení, kde jedno přechází v druhé, připomíná svět mýtu. - Milan Jungmann, Nové knihy 23/1999:
Rovněž vypravěč má rozplývavou podobu, lidským hlasem promlouvá třebas kámen nebo kočka... Stará dobrá narativní tradice je tu prostě zcela popřena a my, čtenáři vyrostlí na klasické moderní literatuře, musíme k hodnotám experimentálního textu pronikat s rizikem, že námaha, kterou přitom vynaložíme, přijde vniveč. Snad nadšenci postmoderní literatury před tímto dilematem nestojí a mají potěšení i z rozbití chrámové konstrukce. - Tatiana Sedová, Organon 1/1999:
Už pri prvom priblížení je zrejmé, že autor odmieta existenciu významu v zmysle platónskych abstraktných entít, hoci nezachádza tak ďaleko ako Quine, podla ktorého význam je mýtus; odmieta aj ideačnú koncepciu umiestňujúcu významy do vedomia subjektu. - Michal Schindler, Tvar 10/1999:
Mění se jen forma, problém zůstává v podstatě týž - houština polysémie prorůstající všemi životními rovinami. ... Spojnice vedou nejen k oné mrazivé existenciální absurditě beckettovského typu, ale asi především k imaginativní variabilitě ražení borgesovského (příznačná souvislost s Fantastickou zoologií)." - Marián Zouhar, Host 4/1999:
Dominantnou ideou je vybudovať teóriu významu bez toho, aby bolo treba postulovať významy ako entity sui generis... Lakonicky povedané, cielom je formulovať teóriu významu bez významov. - Nikolas Proksch, Aluze 3-4/1999:
Sotva se na sypkém písku významů udržíme, a když už máme dojem, že se nám to povedlo, někdo hodiny otočí a my znovu padáme, kloužeme a víříme. Jsme prostě ve světě, kde vládne princip nejistoty a relativity, mnohoznačnosti a ironických vtipů, snů skutečnosti a skutečnosti snů... A tak se ocitáme v labyrintu významů (a významů významů), otázek, hádanek, náznaků, v labyrintu, odkud nevede jediný pravý a správný východ. - Tomáš Marvan, Aluze 1/2001:
Tím, že nedoporučuje upřednostňovat nějaký centrální princip determinace významu promluv na úkor ostatních relevantních principů, dospívá autor v knize k velmi liberální pozici... - Petr Stojan, Aluze 1/2007:
Jeho úkol se tedy na první pohled zdá snadný: ubránit intuitivně poměrně přitažlivou představu, podle níž jsou účastníci komunikace jejími subjekty (komunikované obsahy jsou obsahy jejich promluv, oni svými promluvami něco míní atd.), oproti odpudivému rigidně konvencionalistickému obrázku, podle nějž vystupují účastníci komunikace spíše jako loutky řízené nějakým nadosobním systémem (jazyka), a to v tom smyslu, že v komunikaci pouze vybírají prostředky z rezervoáru tohoto systému a řídí se pravidly, které jsou tomuto systému vlastní. - Martin Pokorný: Slovo a smysl 4/2007:
Frustrace, rozpornost, kompenzační dezorientace a spontánní rekurz jsou čtyři mechanismy, jimiž se jazyková praxe může odpoutávat od věcnosti, stávat se mimoděk nesrozumitelnou (t.j. "ne s rozumem), předestírat jazykovou clonu a bránit nám vtom, abychom realitu brali jako jednoduše danou. - Dezider Kamhal, Organon F, 4/2007:
Spájať rozumenie s "identifikačnou znalosťou" mi však pripadá chybné, ak znamená schopnosť vyčleniť referenty výrazov, pretože napríklad vete "Jano je zaľúbený do Marienky", prípadne vete "Jano sa zaľúbil do jednej škaredej a múdrej blondínky" rozumieme bez toho, aby sme potrebovali akokolvek identifikovať referenty. - Marián Zouhar, Filosofický časopis 2/2007:
Koťátkovi zrejme išlo o to, že na to, aby hovorca poznal referent deskripcie "muž, ktorý bol na večierku s Miss ČR 2006", stačí, aby vedel, že je ním muž, ktorý bol na večierku s Miss ČR 2006. - Kryštof Špidla, A2/Kulturní týdeník, 24/2008:
Jak může dopadnout pokus analytického filosofa o paměti? Napíše je vůbec?...Stejným labyrintem, jako je ten, jímž musel projít bájný Théseus, je i labyrint rokokových sukní a spodniček. V záhybech hedvábí a mušelínu lze bloudit přinejmenším stejně dobrodružně (a jak se ukazuje v textu, i se zcela překvapivým výsledkem). Cesta, která vede k doteku kůže na kůži, či spíše punčošky na punčošku, je ovšem několikrát zmnožena blouděním hlavního hrdiny. - Petr Glombíček, Organon F, 1/2008:
Ukáže se totiž, že Tom nedávno absolvoval opakovaně tutéž procházku s jinou dívkou, studentkou botaniky, a mimochodem si (díky její výřečnosti a zaujetí oborem) pamatuje jména všech stromů na oné romantické trase v místním parku. - Vladimír Novotný, Portál české literatury, Nové knihy, 2008:
Jsme tedy v autorově knize neslitovně vrženi do světa samých narativních průsečíků, do permanentního prolínání rozmanitých žánrových poloh i stylových postupů, všude se ocitáme ve světě neustálých parafrází a pestrých časových aluzí. Koťátko zde brilantně parafrázuje jeden literární postup za druhým: jednou si čile počíná jako poněkud starožitný sentimentalista, podruhé si nasazuje masku či roušku rozpolceného účastníka a svědka epochy romantismu, potřetí zase demonstruje své umění novoklasického vyprávění o životě zdánlivě přímém a zdánlivě přímočarém. - Novinky, Respekt 11/2008:
To, co Koťátka nejvíce zajímá a fascinuje, je tělo. Kdysi obdařené legendárním temperamentem, nyní stárnoucí, zpomalené. Tělo, které se z lidské podoby vrací do rozmanitostí živočišné a rostlinné říše. - Johanka Pižlová, Nekultura 2009:
V rozjímání mezi renesančním zvrhlíkem a antickým hrdinou se z hlavní postavy stává postupně obojživelník - metafora umírajícího člověka odkázaného na lůžko, jemuž se světem stává pouze jeho postel a cizí vzpomínky, které vydává za vlastní. - Pavel Cmorej, Analytické filosofické skúmania, Bratislava 2009:
Predpokladajme, že vrahom Duckého je jedna osoba a že tento fakt bol presvedčivo zdovodnený, takže možeme povedať, že vieme, že deskripcia splňa podmienku jedinečnosti, ktorú možeme vyjadriť formulou ( ?!x).Vd(x), kde "?!" je existenčný kvantifikátor "existuje presne jedno". Myslím, že práve táto podmienka je identifikačnou znalosťou, ktorú nám podla Koťátka poskytuje deskripcia… Aj keby sme so zretelom na vágnosť bežného chápania znalosti prijali Koťátkovo zrovnoprávnenie znalosti "aký" s poznaním "ktorý", rozdiel medzi vedením (?!x).?(x) a vedením, že (?x)?(x) = I, nám zostane. Ak ?x ((?x)?(x) = I), tak ?x (?!x).?(x)), ale bez dalšieho empirického skúmania sa X od vedenia, že (?!x).?(x) k znalosti, že (?x)?(x) = I, nedostane. - Česká televize, Knižní svět, 7.3. 2010:
Vyprávění plné tíživých obrazů, úzkostných představ a znepokojivé grotesknosti, mladému čtenáři věru nic neusnadňuje, nezakrývá mu bídu ani bezcitnost lidského světa a nehledá útěšná rozuzlení. - Ondřej Pomahač, A2/Kulturní týdeník, 19/2010:
Distribuce postů v nové přírodě však není řízena jednotným principem; někdy jde o charakterové rysy, jindy o záliby, anebo je to prostě náhoda. Samotná struktura pozic (kůň, strom, patník) vypadá zprvu jednoduše… - Tomáš Marvan, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Každá nová verze světa vytváří svět v tom smyslu, že do reality vnese určitou strukturu, která zde bez ní nebyla. Pluralita verzí přitom naznačuje, že bychom se měli vzdát představy daných "kloubů přírody", které naše pojmy detekují. - Milena Šubrtová, i-Literatura 2010:
Příroda je vylíčena jako kruté divadlo, na jehož jevišti probíhá podle scénáře potravního řetězce permanentní boj a vraždění. Tomáš se ve svých chlapeckých snech obírá možnostmi, jak ochránit malé proti větším, slabší proti silnějším. Dětské naivní sny pak přetavuje ve zrůdnou skutečnost záhadný stvořitel Worms a jeho pomocníci. Wormsova "nová příroda" se tváří jako spasitelská, neboť narušuje původní přírodní řád a zdánlivě poskytuje všem novou (a opakovanou) životní šanci - ve Wormsově koňském stádu, lese, poté v rostlinné podobě na zahradě či alespoň v roli kamene nebo patníku, lemujícího cesty Wormsova světa. Stratifikace prostoru může připomínat román zasvěcení, promlouvá však spolehlivě i k nedospělému recipientovi (les coby neprozkoumané území plné nebezpečí). - Lukáš Bielik, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Koťátkov realista by mal potom z hľadiska jazykovej praxe postaviť na jednu úroveň výrazy z religióznej oblasti ("duša", "svedomie" apod.), terminológiu teoretickej fyziky ("elektrónovy spin", "kvark", atď.), výrazy o pozorovatelných objektoch ("stol", "vreckovka", apod.) jako aj výrazy fiktívneho diskurzu ("sedemhlavý drak"). - Pavel Mandys, Týden.cz. , 2010:
Ke zkoprnělým rodičům hlavního hrdiny, žáka Tomáše Hlavsy, jednou přijde jakýsi komisař a oznámí jim, že ukradli koně, načež vydedukuje, že koněm je otec. Nasadí mu pouta a odejde. - Tomáš Hříbek, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Jeho individualismus je pozdním výhonkem ještě starší tradice, německé pokantovské filosofie svobody. - Ondřej Nezbeda, Host 6/2010:
Tady se člověk může nerušeně pást, stát se keřem v remízku či skalce, být jedním z mnoha elementů bizarní wormsovské krajiny… Stačí si konkrétně a doslova představit to kruté divadlo v otevřeném plenéru, jehož scénu až na horizont lemují lidské postavy bez duše, podivná monstra připomínající výjevy z obrazů Hieronyma Bosche… - Pavel Materna-Marie Duží, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Oproti Gödelovi: konstrukce nejsou subjektivní, libovolný způsob konstruování, nýbrž objektivní abstraktní procedury, které v daném jazyce přiřadila výrazům jazyková konvence (v níž mj. gramatika kóduje způsob, jakým se budují složené konstrukce z jednodušších). Oproti Koťátkovi: tato teorie významu není empirickou teorií studující osudy konvence v daném jazyku: předpokládá, že konvence již byla realizována, takže si rozumíme, a rozumění nemůže být závislé na empirických faktorech. - Eva Škamlová, Tvar, 16/2010:
Zprvu latentní revolta se zvolna rozvíjí v myslích hlavních postav, odhodlání zraje a ve chvíli, kdy kulminuje v otevřený odpor, jsou všichni, již se krutému Wormsovu světu postavili, vystaveni těžkým abstinenčním příznakům, neboť vše dosud fungovalo na základě "Wormsových kapek", bez nichž se tenhle přízračný svět rychle rozpadá. - Juraj Hvorecký, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Aj Koťátko si uvedomuje, že pripisovanie mentálnych stavov nie je len otázkou interpretácie správania druhých, ale aj nevyhnutnou súčasťou nášho prístupu k nim… Nemožeme než vidieť druhých ako premýšlajúcich, veselých, ustráchaných a túžiacich. Lenže pokial ide o robustné pripísanie mentálnych stavov, jeho pozícia lavíruje medzi sympatiami k realizmu bez kompromisu a inštrumentálnymi pozíciami. - Pavel Řezníček, Český rozhlas-Zelný rynk, 13.3.2010:
Kniha, která vylučuje pochyby, protože pochybné věci se zde vnímají jako normální. V této knize není místo pro dohady, vše se děje rázně a přímo, i když všechno je onirické čili snové. http://www.druhemesto.cz/recenze.php?id=14 - Marián Zouhar, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Mám totiž určité pochybnosti o tom, či to, čo Petr Koťátko vyhlasuje za fakt, aj naozaj faktom je… Na Koťátkovom príklade sme totiž ukázali, že hovorca - v našom prípadě zbitý syn - vie, ktorý predmet je referentom deskripcie, za predpokladu, že pozná nezávislý identifikačný prostriedok, ktorý vyčleňuje tento objekt. - Jakub Charvát, Nekultura, 2010:
Občas je nevrlý, zdaleka není vševědoucí, někdy si dokonce protiřečí! Představuje jeden veliký, souvislý útok na pozornost čtenáře. Nikdy nevíte, co si máte myslet a zda mu vůbec můžete věřit. - Vratislav Kadlec, Vltava, 2010:
Jak se dočteme v předmluvě, komisař, hrabě Worms a jeho lidé dělají všechno pro to, abychom děsivé a pochybné věci začali vnímat jako přirozené, nebo dokonce nutné. http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/718563 - Laura Cumming, The Observer, 8.10.2013:
"A few minutes into the Oxford lecture on literary narrative from Balzac to Beckett, just as the professor is advancing his theory, a member of the audience begins to mutter in disagreement. Moments later, a more audible voice joins in. At first they seem to be arguing with each other, then with the lecturer and finally with the novelists themselves, as if these dead writers were also present. It's a most disconcerting experience, somewhere between chaos, anxiety and burning embarrassment. How it develops and indeed how it ends will depend entirely on the different behaviour of each new audience. Some visitors may try to intervene, hushing the hecklers; others may get up and go; still others may find the whole event pleasingly cathartic. What one witnesses amounts to a narrative in itself, changing shape by the moment, a theory knocked off course by real life." - Ana Finel Honigman, Artforum, leden 2014:
"Finally, as the exhibition's centerpiece-a weekly lecture-performance-an actor, assuming the role of a professor, delivers a monologue inspired by a talk that Kotátková's father (a professor of philosophy at Prague's Charles University and a visiting scholar at Oxford) delivered on literary narrative traditions from Balzac to Beckett. During the piece, hecklers planted in the audience intervene and argue with one another, the authors, and the professor. For the viewer, it is like watching live-action thesis writing. And for research scholars whose work is solitary and often haunted by similar angry internal debates with primary and secondary sources, Kotátková's performance cuts close to home. During several of the recent performances, audience members have reacted to the hecklers with resistance, discomfort, bemusement, and encouragement-perhaps animated by their own struggles with the scholarly process."
http://artforum.com/picks/section=uk#Oxford - Bárbara Rodrígues Muňoz, Afterall, únor 2014
"In this performance, a nervous yet determined scholar strives to finish his lecture despite a stream of sceptical laughter and shouts from accomplices interspersed amongst the audience. ... His words accelerate, his voice grows louder as the audience becomes more agitated: 'to find a form that accommodates the mess, that is the task of the artist now!' Cynical bravos and unrestrained mocking erupt as the scholar rushes off the stage. Titled Narrator in Good Shape and Narrator in Decay (2013) and performed by an actor, the lecture is based on an essay by Kotátková's father, a professor of philosophy in Prague and former visiting scholar at Oxford, which highlights the inadequacy of conventional, ordered and logical narrative forms (such as Dickens's or Balzac's nineteenth-century novels) to give voice to the chaos of the universe." http://www.afterall.org/online/... - Lubomír Doležel, Heterocosmica II, Praha, Karolinum 2014, s. 13:
Zatímco jeho pojetí přizpůsobuje ontologicky fikční entity entitám aktuálním (Bolkonského Napoleonovi), naše přizpůsobuje aktuální entitu vstupující do fikčního světa, s pomocí pojmu mezisvětové identity, entitám fikčním (Napoleona Bolkonskému). Připomeňme jen, že Petr Koťátko sám je tvůrcem fikčních světů zabydlených entitami velmi bizarními, velmi vzdálenými entitám aktuálním. Bylo by myslím odvážné tvrdit, že jeho čtenář převádí jeho existenčně labilní fikční entity na entity "jako by" reálné.
Tamtéž, s. 39:
Hybridní svět se váhavě vynořuje z Koťátkovy "těkající" textury.
Tamtéž, s. 166:
První tajemství potkáváme na každém kroku v hybridních světech, druhé v obskurních textech typu Koťátkových hádanek. - Peter Pagin, Intending to be Misinterpreted, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 5 (9):
"In his celebrated Aristotelian Society paper Two Notions of Utterance Meaning, Petr Koťátko desings an argument, both intricate and intriguing, against a certain view of utterance meaning. He ascribes the view he attacks to Donald Davidson. (...) Koťátko notes that the following belief is not consistent with Davison's conditions: (1) BSp2 &BSBAq1. If (1) is true, S believes that he will be interpreted as referring to Y but also believes that A believes that S will intend to refer to X. But if S's second-conjunct belief si true, and A thus expects S to refer to X, then, by Condition (b), A will interpret S as intending to refer to X, and so the S's first-conjunct belief is false." - Kathrin Glüer - Asa Wikforss, Meaning Normativism: Against the Simple Argument, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 67:
"There migh, of course, be other reasons for why meaning statements have to be loaded with normative consequences. For instance, Koťátko argues that the very concept of utterance meaning is to be analyzed in terms of the utterance's normative consequences. What is relevant here is simply that this does not immediately follow from an expression's having conditions of semantic correctness but requires further, substantive semantic commitments." - Göran Rossholm, Contribution to Fictional Epistemology, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 135:
"Like Ryan, Petr Koťátko critically discusses the incompletness thesis. His example is Balzac's novel Splendeurs et mis?res des courtisanes. His example runs as follows: Was Mme D'Espard's gall bladder [at a certain time] in good condition? " - Manuel-García Carpintero, Is Fictional Reference Rigid?, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 150:
"Thus, I agree with Petr that, as readers of the works he mentions, we are supposed to accept (imaginatively presuppose) singular propositions about Napoleon, stating his identity with The Emperor, Bonaparte, The Usurper and The Corsican. He might also be right that the most natural way of doing justice to this is to admit the real Napoleon I as the referent of utterances of the word ‚Napoleon' in the literary text."
Tamtéž, s. 165:
"It should be clear that I have not argued for the view that Koťátko rightly criticizes here. The singular terms in a fiction like the ones he discusses refer in my view (albeit by description) to perfectly ordinary entities; they might in fact be, and frequently are, fellow inhabitants of the actual world." - Zsófia Zvolenszky, Inadvertent Creation and Fictional Characters, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 171 (176):
"Whether artifactualism on fictional characters is an option Petr Koťátko would consider adopting is an issue I would love to discuss with him. (...) Further, in the light of considerations in this section about the prospects of handling metafictional uses like (3), Petr could do worse than become an artifactualist (by becoming a pretense purist instead)". - Tomáš Čana, Koťátko o chrobákovi vo Wittgensteinovej škatul'ke, Filosofický časopis, 2/2015, s. 269:
Koťátko svoj atak na výpovednú silu podobenstva o chrobákovi v škatul´ke sústreďuje v rozsiahlej poznámke číslo 75 ku kapitole D. Aby názorne predviedol, že spomenutý obraz nevyzdvihuje to, čo pôvodně plánoval, tak si ho najskôr prizpôsobuje a prichádza s vlastným obrazom: o Dome. Toto filozofické podobenstvo má byť ‚trochu bombastickou' analógiou toho Wittgensteinovho: ‚Zvětšeme krabici do té míry, že dostaneme dům, který, jak budeme předpokládat, hraje klíčovou roli v teorii významu obecně rozšířené v jistém společenství: významy jsou podle ní jednou provždy stanoveny uvnitř tohoto domu.' " - Jason Leddington, Notre Dame Philosophical Reviews 2018.09.18:
"But the right thing to say is that the ‚world' represented in a representational work is just this world, the world, which is, after all, the only world. This very point is nicely made in perhaps the strongest contribution, Petr Kot'átko's ‚Fiction, Illusion, Reality and Radical Narration,' which develops a broadly Kripkean approach to singular reference in fictional texts. Kot'átko reminds us of Kripke's warning against confusions that might arise from speaking of ‚possible worlds,' confusions we might avoid by speaking instead about ‚possible states or histories of the world'. Quite so. And as Kot'átko notes, ‚this restrained terminology does not support the illusion of traveling from world to world, apparently involved in interpreting fiction. On the contrary, it pins the interpretative acts down to earth, that is, to the actual world' ".
